Nedělejte s tím chybu: Jako koncept je vůbec první 32-týmový klubový mistrovství světa FIFA pro sport dobrý, z téměř jakéhokoli výhodného místa. Celý sport spočívá na klubové hře a přesto existovala prakticky nulová příležitost pro týmy z různých kontinentů, aby se v konkurenceschopných zápasech odvrátily proti sobě. V globalizovaném světě, kterému dominují velké evropské kluby z velkých evropských lig, je pro zbytek světa šancí předvést, co dělají.
„Jsme tam, abychom soutěžili, ale také předvádějí, jak vypadá africká excelence,“ řekl Tlhopie Motsepe, prezident Jihoafrického Mamelodi Sundowns, který bude hrát 17. června 17. června.
„Pokud se vrátíme a lidé řeknou“ Páni, pamatujete si tým z Jižní Afriky? Pamatuješ si, jak hráli? “ To je pro mě vzrušující. “
Před pěti lety, prezident FIFA Gianni Infantino řekl Chtěl, aby byl sport inkluzivnější a připravil cestu, když „nejméně 50 klubů ze všech kontinentů“ jsou „na nejvyšší konkurenční úrovni“. Můžeme být tak cynický, jak se nám líbí jeho motivy, ale nelze tvrdit, že kluby mimo evropskou těžkou váhu, které se dostanou do soutěže, je první, malý (ale zásadní) krok k této vizi.
Možná je systém natočen; Možná jsou překážky příliš velké a nikdo mimo asi 15 klubů, které tvoří evropskou elitu, bude nikdy globálním juggernaut. (To znamená, že bez bankrollingu obrovských – a neudržitelných – ztráty, jako se snaží Saúdské pro ligové kluby.) Ale bez globálního klubového turnaje se tam rozhodně nedostanou. To je smysl.
Přesto nemusíte ignorovat negativy tohoto turnaje. Přichází na konci dlouhé evropské sezóny s mnoha hráči, kteří již běží na výparech, což vede organizace, jako je FifPro, The Player ‚Union, aby znít alarm a dokonce podniknout právní kroky Proti FIFA.
Od začátku se cítilo, jako by celá ta věc byla poháněna penězi a sání do velkých evropských klubů generujících hotovost, o čemž svědčí střety Mezi infantinem a prezidentem UEFA Aleksander Ceferin. (A dokonce i v této iteraci je méně než polovina peněz založeno na zásluhách, zbytek se vydal na základě toho, co FIFA nazývá „účast pilíř“ Získání násobků o tom, co dostane město Auckland.) Inter Miami – a Lionel Messi – se dostali do obuvi, aby reprezentoval hostitelský národ, ne jako hlavní ligové fotbalové šampiony, ale jako vítězové štítů příznivců, musí se na palubě dostat velká jména.
Pak je tu skutečnost, že FIFA do značné míry přehnala. Řekli, že turnaj bude generovat příjmy více než 2 miliardy dolarů – miliardu z práv vysílání, půl miliardy ze sponzorství a další půl miliardy z prodeje vstupenek. Možná se tam dostanou, ale pokud ano, Infantino možná může poděkovat svým přátelům v Saúdské Arábii, kteří se dostali dovnitř se sponzorstvím a investice do miliardy dolarů v Streameru Dazn, platformě, která údajně utratil miliardu dolarů V prosinci zakoupit globální mediální práva pro tuto soutěž.
Pokud jde o prodej pokladny, vstupenky na začátku tohoto týdne, které byly původně uvedeny na 250–350 $ na účast na turnajovém otvíráku mezi Inter Miami a Al Ahyly, byly označený pouhých 55 $. Infantino zaručilo Výprodej pro otvírák, navzdory tisícům vstupenek, které jsou stále k dispozici. Zjistíme to dost brzy, ale je docela zřejmé, že pokud tým Hometown (Inter Miami) nemůže prodat první hru, přestože má na hřišti jednu z nesporných koz (toho Messiho chlapa), projekce někoho byla pryč.
Pokud to všechno ponechá špatnou chuť, dobře … mělo by to. FIFA mohla tuto soutěž prodat s tím, že to bylo důležité a mohlo by se stát včas opravdu důležitým. Nebo by mohli jednoduše říci, že se soustředili na představení lukrativní události. Místo toho se pokusili udělat obojí – kdyby to bylo jen o penězích, například tu by nebylo Auckland City.
A přesto, uprostřed toho všeho, existuje nesporný fakt. Svět klubového fotbalu se schází tak, že nikdy předtím nebyl schopen. Kluby, které byly od velkého času zavřeny geografií, se dostanou na velkou scénu a snobství přicházející z některých čtvrtí připomíná, jak některé národy, jako je Anglie, po dobu prvních 20 let své existence zašpilo.
Inaugurační světový pohár, pořádaný Uruguayem v roce 1930, byl také trochu nepořádek. Mělo by být šestnáct účastníků, ale dva (Japonsko a Thajsko, dříve Siam) se na poslední chvíli stáhli. Další, Egypt, doslova chyběl loď, která měla vzít tým do Montevideo. Finalisté (Argentina a Uruguay) chtěli použít své vlastní koule, takže rozhodčí se rozhodl, že zahrají jednu polovinu s jedním míčem a druhou polovinou s druhou. Jo, a Spojené státy dosáhly semifinále.
Zdá se vám něco z toho normální? Žádný? Podívejte se nyní na mistrovství světa a zvažte, co se stalo nejen ze sportovního hlediska, ale také ze sociokulturního (a ano, ekonomického) pohledu.
Může se tam mistrovství světa v klubu dostat? Nebo to vymizí jako některé z FIFA minulých hokey inovací (ahoj, stříbrný cíl)?
Zjistíme to, ale nejen to stojí za výstřel – je to skoro morální povinnost sportu dát to.
